Pamatujete se na film „Marečku, podejte mi pero“ z roku 1976? V samotném závěru se tam objeví zajímavá vize budoucnosti, jak bude probíhat výroba a montáž zemědělských strojů. Mimo jiné tam Jiří Sovák pronese výraz: „Svařujte!“ A Vladimír Hrabánek mu odpoví svérázně: „Vaříme“ a z komínu se začne legračně kouřit, aby vzápětí ze svařovny vyjížděly hotové produkty.
Od té doby uplynulo již bezmála půl století a je jasné, že vize scénáristů filmu se nenaplnila. Dnes se totiž svařovací proces uskutečňuje mnohem sofistikovaněji, než si tehdy dokázali lidé vůbec představit.
Kupříkladu takové ruční laserové svařování. Je to metoda, s níž dokážete až čtrnáctkrát rychleji svařit kovové materiály v porovnání se svářením v ochranné (plynové) atmosféře, která brání nežádoucímu přístupu kyslíku do sváru. Laserová přenosná svářečka umožňuje pracovat nejen s běžnou konstrukční uhlíkovou ocelí, ale i s ocelí nerezovou, a také se slitinami hliníku a mědi.
Ruční laserová svářečka je velice přesná, tímto způsobem lze svařit i velmi tenké komponenty od tloušťky desetiny milimetru, aniž by výrobek podléhal nežádoucím tvarovým deformacím. Pro někoho možná překvapivým zjištěním je i fakt, že laserové svařování je energeticky úspornější, co se týče spotřeby elektrické energie, v porovnání s klasickým svařováním elektrickým obloukem.
Obrovskou výhodou je nasazení laserového svařování v nepřetržitých provozech, což umožňuje důmyslný chladicí systém vodního chlazení, který zajišťuje stabilní kontrolu nad výrobním procesem a neustálou bezporuchovou spolehlivost svařovací jednotky.
Technologie využívání laserového paprsku v praxi také umožňuje dělení materiálu, podobně, jako se to provádí při řezání plamenem s pomocí acetylenových a kyslíkových tlakových lahví. Zde ovšem odpadá nebezpečí výbuchu při kontaktu kyslíkového ventilu s mastnotou a rizika spojená se skladováním tlakových lahví.
